PELMEL

Poslední dobou jsem pracoval pro několik menších firem, co navenek vypadají jako střední, zaběhlé firmičky. Paradoxně s každou mám rozdílné zkušenosti. Prozatím jen modelově naznačím kámen úrazu a jmenovat nebudu (to možná později).

Firma č. 1

Na první pohled, po otevření webové stránky, budí tato firma dojem chcíplého psa. V položce poslední projekt je web z roku 2005 a když na něj kliknete, otevře se vám úplně jiná stránka. Po chvíli zjišťujete, že nový web dělala jiná firma. Ale budiž, to nebyl můj problém, má práce byla nakódovat několik šablon. Nejprve si píšu s někým na jedné emailové adrese, následně posílám dokumenty na druhou. Zanedlouho však zjišťuju, že to posílám jednomu člověku. Budiž. Po několika hovorech, vyměněných mailech a konverzacích po ICQ (k osobnímu setkání díky vzdálenosti nedošlo) mi začne ten pán “omylem” tykat … no co, proč ne. Po prvním webu, kde jsem skoro zadarmo předělával chyby někoho jiného jsem dostal k nakódování zajímavý web na prodej parfémů. Byl na to spěch, ale odměna byla zajímavá, tak proč ne. Podobně rychle jsem s kamarádem nakódoval další tři weby. Vše vypadalo dobře, kódování byla spousta, a později by bylo i nějaké phpko. Problém ale nastal, když jsem se sháněl po penězích. Nejdřív mi sliboval, že se odměny platí k desátému. Následně to zapomněl poslat účetní, pak to poslal už on, a nakonec z něho vylezlo, že nemá peníze, že čeká na platby.

Firma č. 2

Domluvili jsme s schůzku v centru. Do kavárny přichází pohodový chlapík. Hned nabídne tykání a po krátkém rozhovoru přechází k aktuálním projektům. Vysvětlí zadání a pokračuje tím, jak za každý projekt platí - cenu respektuje (samozdřejmě, že má namysli rozumné, standardní ceny), platí, až mu zaplatí klient a pokud se domluví s klientem na záloze, je ta záloha pro mě. Ze schůzky a především otevřenosti mám velmi dobrý pocit.

One man show - jak ano, a jak ne?

• Pokud víte, že se nedokážete s dodavatelem domluvit, když mu vykáte, tak mu nabídněte tykání, ale čestně a napřímo.
• Domluvte si pevná pravidla. Ať už kvalitu dodaných služeb, tak způsob platby. Když víte, že nejste schopni platit ze své rezervy, neslibujte platbu před tím, než vám zaplatí klient.
• Když už se blbě domluvíte na penězích, nemluvte o tom, kolik za každý projekt máte. Můžete svého dodavatele v už tak blbé náladě akorát naštvat.
• Slibujte jen to, co opravdu dokážete splnit. Mnohdy se za velkou představivostí skrývají velké sliby a ve skutečnosti jsou možnosti tak malé, jak malá je firma.
• Řešte problémy. Pokud jste jen prostředník a na všechno si najímáte dodavatele (jako firma č. 1), platí to dvojnásob. Váš nezájem vás v takovém případě zlikviduje.

Před pár dny jsem četl příspěvek Ondřeje Pohorského o jeho zkušenosti s podvodníky z Nigérie a česká důvěřivost mě dovedla k blognutí o této problematice.

Několik let (už to bude skoro deset) chovám brouky. Vzhledem k tomu, že většina zlatohlávků je z Afriky, není dvakrát jednoduché se ke všem druhům dostat. Postupně se ale do ČR díky expedicím a pak i importům dostaly zajímavé druhy. Problém začal, když jsme hledali kontakty pro import. Před pěti roky byla na nové druhy do chovů velmi zajímavá Tanzánie, proto jsme hledali farmy, které chovají například plazy, ale mají lovce, kteří dokáží chytit i brouky. Nijak velký problém to nebyl a během jednoho roku bylo v Tanzánii asi 5 dealerů. Na místní poměry si za sezónu vydělali královské peníze a pokud je hned nerozfofrovali, myslím, že jsou za těch pár let, kdy Tanzánie byla boom, do konce života zajištěni. Dnes je to pro ně stále zajímavý výdělek, ale už ne tak, jako když to vše byly novinky. Stejným stylem vznikly za minulé roky kontakty v Kamerunu a Nigérii.

Jenže to by nebyla Afrika, aby to byl lehký kšeft. De facto na jednoho poctivého lovce připadá dalších 50 podvodníků, kteří používají dalších 10 jmen. Přijít na to, kdo je a kdo není podvodník je mnohdy nemožné. Všichni mají fotky nabízených věcí (co našli na discích v kavárnách) a času na nastudování problematiky a terminologie mají haldu. Podvody. To je business, ve kterém jsou mistry světa. Ročně to jsou milióny dolarů, co vylákají z lidí na nejrůznější věci. Kdysi jsem udělal blacklist, který zafungoval. Ozvala se mi rodina z Británie, že se jim ozvala nějaká slečna na au-pair, ale když dali do Googlu její jméno, vyjela jim stránka s informacemi, jak mě její bratr podvedl. Ušetřil jsem jim tak 1000 liber, co jí chtěli poslat na letenku :)

Když už byly všechny ty africké černoty ohrané, a dnes téměř nikdo nepošle za brouky do Afriky jediný cent předem, přišli s novým způsobem, jak vyjebat s lidma. Dělají z nás bílé koně. Kamarádovi se loni ozval Angličan, který mu nabízel za brouky 2x víc, než byla jejich cena. Celý kšeft měl ale háček v tom, že pár dní před tím, než je měl poslat, mu přišel poštou šek na částku 6500 liber. Později pak ještě na 4500 euro. Pointa byla jednoduchá. On vybere šek, nechá si peníze za brouky, a zbytek pošle přes Western Union někam dál. Výsledek celého kšeftu je, že má zarámované 2 pěkné papírky a toho podvodníka poslal do háje.

Když už jsem nakousnul Western Union, Ondřej ve svém článku píše, že mu přišel jakýsi email s potvrzením transakce. I to je blbost, která “smrdí” … nikdy nic takového nechodí! Na stránkách anglického Western Unionu je služba tracking, kde se na základě čísla převodu a jména odesílatele dozvíte, jestli takový převod existuje a jeho status, tzn. jestli jsou peníze k vyzvednutí, nebo už si je někdo vyzvedl - na to pozor, nikde nevidíte jméno příjemce, takže daný převod nemusí být určen právě vám. Proto než něco pošlete, dojděte si peníze vybrat. Western Union je na každé větší poště a ve většině směnárnách (i těch malých).

Popularita Google AdSense mezi českými webmastery roste, o tom není pochyb. Občas se stane, že webmaster nasadí svůj adsense kód bez vědomí majitele webu, jindy dokáže majitele přesvědčit na snadný “výdělek” (jinak si to nedokážu vysvětlit). Né vždy je ten výdělek ale opravdovým výdělkem.

Pokud provozujete web a není o informacích, ale o businessu, snažíte se tedy nabídnout produkt či službu, AdSense podle mého názoru nemá na vašem webu co dělat. S největší pravděpodobností se totiž v kontextové reklamě ukáže vaše konkurence. Stále více se ale setkávám s opakem.

Nechci rozpoutat flame, ale pro příklad si přeci jen vezmu dva, podle mého názoru nikterak malé a neznámé weby od nijak zanedbatelných autorů.

První příklad: EU Travel Service

EU Travel Service je poměrně velký zprostředkovatel ubytování. O to víc mě zaráží, že na stránce s Prague Hotels mají 3 reklamní boxy, tedy 12 reklamních textů svých konkurentů. U takového webu to znamená výdělek několika desítek centů za klik, a ztrátu několika desítek dolarů za neuskutečněnou rezervaci. Proto EUTravelService.com je podle mého názoru příklad, jak na 1000 dolarech z reklamy prodělat (minimálně) 10 000 dolarů na provizích.

Druhý příklad: Webdesign PAY & SOFT

Druhým příkladem je Webdesign PAY & SOFT. U článků bych AdSense chápal, článek o modle jménem PageRank není primárně určen zákazníkům, ale na úvodní stránce už to dokáže někoho “přetáhnout”. Ikdyž ta ztráta tu nebude tak markantní, jako ji vidím u EU Travel Service.