Čím dál víc mě překvapují lidé, se kterými spolupracuju nebo se kterými jsem chtěl spolupracovat, ale jejich postupy mne od spolupráce nakonec odradily.

Přijde mi, že mnozí z nich nekoukají na to, co bude dál a jednou na to, co právě je. Tomuto postupu osobně neholduju a nedovedu si představit, že by fungoval.

S tímto postupem jsem se nedávno setkal u dvou lidí.

Prvním byl jeden linkbuilder. Spustil jsem projekt, který se skládá ze 4 webu, každý na své doméně, ale o tom samém, jen s jinou “kategorií”. Potřeboval jsem zaregistrovat weby do katalogů, proto jsem ho oslovil s tím, jakou by mi udělal nabídku, když by registroval 4 weby do stejné kategorie najednou. Znamenalo yb to pro něho úsporu času ve vyhledávání kategorie, i samotném vkládání. Řekl mi, že cena je čtyřnásobek standardní ceny zápisu. Tím pro mě spolupráce s ním skončila.

Druhým byl člověk, se kterým spolupracuju delší dobu a myslím, že mu dodávám zajímavé zakázky. Potřeboval jsem od něho službu pro sebe, nebylo to nic velkého, práce relativně na chvilku a čekal jsem, že bych mohl dostat velmi rozumnou cenu, nebo vzhledem k tomu, že ho zásobuju prací, třeba i nulovou. Překvapením byla cena shodná s cenou pro běžné klienty. Ve finále jsem si našel jiného spolupracovníka a s tímto člověkem jsem omezil spolupráci na minimum.

Sám zastávám opačný postup. když se mi ozve někdo z klintů, mnohdy pro něj udělám úpravy již realizovaných zakázek gratis (pokud to je práce relativně na chvilku a není to nic velkýho). Stejně tak, když někomu např udělám web a po čtvrt roce se ozve, že v rámci toho webu chce e-shop. Opět mu nedám plnou cenu, ale zohledním celý web jako balík. Tato vstřícnost se mi vrátila v mnohých případech v rámci doporučení.

Jaký postup zastáváte vy a jaké máte zkušenosti s podobnými strategiemi?

Po týdnu jsem se vrátil z dovolené v Portugalsku. Je to krásná země, ale dojmy mám hodně smíšené.

Cestou tam jsem v odletový hale viděl jen jednu pěknou portugalku. V letadle mě mile překvapily letušky. Klasika jako všude jinde, velmi krásné. Má idea opadla po pár dnech. Procento hezkých slečen je vyšší v ČR (”překvapivě”). Portugalky jsou bezesporu zajímavé, ale většina z nich má dost velký zadeček. Mnohdy neúměrně. Portugalci jako národ jsou obecně menší než češi a při menší výšce ten větší zadeček a silná stehna dělají nohy do X. To jsem pozoroval u hodně slečen.

Když už jsem zmínil portugalky, tak mi celý týden vrtala hlavou jedna věc, a tou je móda. Chápu, že se slečna vyfikne na večer do města, baru, a tak. Nechápal jsem ale, když přes den některý slečny vyběhly v kozačkách (a že jich nebylo málo). Kozačky jsou tam teď opravodu BOOM! Počítám, že po 3 hodinách měla nohy v kaluži potu.

Portugalsko jako takový je krásný. Jen je to pořád rozvojová země, tak trochu cikánov. Rybáři dělají bordel na plážích, kde se po ránu toulají mnohdy agresivní psi, kteří hledají potravu na celý den.

Nicméně pokud chcete dovolenou, kdy se budete celý dny povalovat na pláži, nebo naopak jezdit na kole, je Portugalsko dobrá volba. Ve Faru (konkrétně Praia de Faro) bylo teď v říjnu 20-25°C, foukal teplý vítr, a minimum turistů jak na pláži, tak ve městě (většina turistů tam v tuto dobu jezdí za sportem). Minimem myslím třeba 50 lidí na 2 kilometrech pláže.  Na kolo bude parádní Carrapateira.

Čerstvé mořské plody neměly chybu :) Přijde mi, že ať si dáte co si dáte, je to vždy na velmi podobném základu, ale tak i tak je to moc dobrý :)

Jak už jsem zmínil, portugalci jsou v mých očích v počátku rozvoje. Moc neřeší bordel na ulicích a když, tak ne zrovna ideálním způsobem. Například než aby vysáli listí z jednoho menšího stromu, tak ho dají na vysavači opačný chod a nafoukají na hromadu. Takže je rázem celá ulice v oblaku prachu, protože jestli se tam zametají silnice, tak ne příliš často a písek je ve Faru snad všude.

Kdybych to shrnul, na památky Portugalsko moc není, na přírodu ano. Terén je členitý a třeba Carrapateira je úžasný místo.

Od včera mám konečně nové kancelářské křeslo, a to M1 XENON HALF MESH, resp. Gamma Eastern GA07-8000. Nečekal jsem, že si na něo, co má být zdravé tak rychle zvyknu, respektive navyknu.

Křeslo je super pohodlné, ergonomické a možnost změny polohy při práci je k nezaplacení. Občas při přemýšlení potřebuju zavřít oči a ležet, dřív jsem to řešil tak, že jsem si šel lehnout na postel, gauč, cokoliv.  Teď se opřu na max a ležím. Když mě něco napadne, sednu si a pracuju. Odpadá tak přebíhání od židle k pohovce.

Další velkou výhodou jsou loketní opěrky součástí opěradla. Pokud měníte polohu, ruce jdou s váma. U některých křesel, které mají opěrky součástí sedák, vám tak ruce při změně polohy “utíkají”.

Neposlední výhodou jsou doplňky, které M1 nabízí. Měkké kožené područky a polštářek k podhlavníku jsou třešničkou na dortu, která dává sezení v křeslu naprostý luxus.

Samozřejmě každá sranda něco stojí. Cena tohoto křesla je u M1  7 599,- , tenký koženkový polštářek k podhlavníku 1 480,-, kožené područky 2 130,-, gumové kolečka 380,- . Celkem 11 589,- , resp. 13 791,- s DPH

Křeslo vřele doporučuji, za 7 599,- je to skvělá volba,  především když to samé křeslo můžete najít v nabídce nejrůznějších prodejců ergonomických křesel za mnohem vyšší cenu pod názvem HERKULES. Pokud byste kupovali křeslo jinde a doplňky u M1, cena je 2x vyšší, jelikož pro křesla koupená u nich je cena doplňků poloviční.